Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v něm jinak,vypadala jsem v tom zrcadle stejně jako Ta z minula!
Děsman dřímal na svém odřeném gauči a moc si mě nevšímal,ale ta v zrcadle!Byla jsem to já,ale vypadala jsem tak zvláštně!Měla jsem delší světlý,rozcuchaný,vlnitý vlasy,jinak modrý svítící oči a na sobě jsem měla tenký bílý šaty s krajkovými ramínky,byly volný a vypadaly trochu,jako noční košile,seděla jsem tam tak stejně,když ta se zrcadla promluvila:
,,Neseď tu tak!Jdi za Nikem a promluv s ním o Rogasovi,řekni mu,že Rogas stál na střeše a chtěl skočit dolů!Měl by vědět,že se trápí k vůli němu!Je na něho pořád tak hrozný!Vždycky byl!Řekni mu,že je Rogas přeci syn jeho mrtvé sestry a je mu podobný mnohem víc,než Tony s Alexem kdy budou!A taky mu řekni o té půdě zastavěné v podkroví,co ti ukázal stín!Musíš mu to jít ukázat,je důležitý,aby tohle všechno věděl!“
Tak jsem se zeptala:,, Proč bych měla?“
Ta v zrcadle řekla:,,Kdybych mohla,tak to všechno zařídím jinak,chceš znát tajemství?“
Jo CHCI! Kývla jsem a ona mi pošeptala to divný slovo:,,Tou sí!“Vytřeštila jsem na ni oči a ptala se,co to znamená?Ale objevila se v zrcadle temná postava a pak se zrcadlo zamlžilo, zmizela a já se nic nedozvěděla!Šla jsem rušit Děsmana,aby mi vysvětlil co to slovo znamená!Děsman se na mě rozespale podíval,poslal mě pryč,řekl unaveným hlasem:,,Nechtěla mi tu šmejdit a odešla rušit pro změnu někoho jiného!“
Tak jsem se rozhodla zajít za Nikem do jeho pracovny,abych mu pověděla to všechno,co mi prozradila ta v zrcadle!
Nik dřímal za stolem u sklínky a ani si nevšiml,že u něho stojím,prohlížela jsem si to tam,byly tu všude vystavený starý fotky,poznala jsem,jeho matku,otce sestru a švagra,tihle všichni už jsou mrtví,pak tu měl nejvíc fotek jeho ženy,Alexovy mrtvé matky!Měl tu pro ni takový oltář,kde zapaloval svíčky,byly tu i čerstvé květiny a kartička s fotkou jich obou,zlatým nápisem tu stálo:,,Miluji tě na vždy tvoje Alexa!“
Docela smutný místo!Nik vypadá už hodně staře!Má šedobílý kratší vlasy sčesaný dozadu,na čele nadzvedli brýle, vysoký vrásčitý čelo,šedobílý hustý obočí,zavřený oči, tvář opřenou o dlaň a druhou rukou držel na stole prázdnou skleničku,měl na sobě oblečený šedý oblek,bílou košili a černou kravatu,i když tu tak seděl a dřímal,vypadal tak přísně a mrzutě,že se mi ho nechtělo ani rušit,stejně se mnou nebude chtít mluvit,nebo bude?
Sedla jsem si před něho na stůl,potichu řekla:,,Niku nespi,musím ti něco říct!“
On otevřel oči,podíval se na mě a zeptal se rozespale:,,Co jsi zas kde provedla?“
Řekla jsem:,,Nic,ale měl bys vědět,že Rogas stál na střeše a chtěl skočit dolů!“
Nik na to vytřeštil oči,zhrozil se,řekl:,,Jak to,co ho to pro boha napadlo!Je v pořádku?Kde je?“
Vstal ze židle,tvářil se rozrušeně,vzal mobil a volal Rogase,když mu to nezvedal,naštval se, vyšel s pracovny na chodbu k Rogasovu pokoji,klepal mu na dveře,ale neotvíral,volal:,,Jsi tam?“Vzal za kliku,ale pokoj byl prázdný,tak šel ke schodišti,vyšel rychle schody k podkroví,zaklepal na dveře s podkroví,nečekal na odpověď a vešel dovnitř,viděl že tu není,ale byly tu posunovací schodky posunutý k střešnímu oknu,okno bylo dokořán,Nik se vyděsil!Vyšel po těch schůdkách k oknu a vykoukl ven na střechu,zavolal:,,Rogí jsi tu?“
Hlasité předčítání
