Byl tam!Seděl opřený o komín a Nik mě za ním poslal,abych ho přivedla zpátky!Tak jsem k němu šla,byl vítr a poletoval sníh,Rogas tam byl úplně ztuhlý zimou,asi tu takto musel sedět dlouho!Když jsem k němu přišla,otevřel oči a naštvaně řekl:,,Zase ty?Neříkal jsem ti,abys za mnou pořád nedolézala?“
Zlobil se zas,tak jsem řekla,že ho hledá Nik,chce s ním mluvit!Rogas kývl a sunul se i se mnou ke střešnímu oknu!Když už jsme byli vevnitř,Nik se ho zeptal:,,Můžeš mi vysvětlit,co to má znamenat?“
Rogas odpověděl:,,Nic to neznamená,jen se chodím na střechu uklidňovat,to je vše!“
Nik se na mě podíval, řekl:,,Ona to viděla jinak!“
Rogas na to zahučel:,,Ona vidí přeci všechno jinak,je bláznivá,nenormální… pořád se plete,do čeho nemá,neměla by tu vůbec být!“
Nik na to kývl,řekl:,,Neměla,ale je tu!Tak jí vyprovoď z domu a prosím už na tu střechu nelez!Jestli potřebuješ vzduch, máš balkon, ne střechu. To by snad mělo stačit.“
Rogas se na mě moc naštvaně podíval,řekl Nikovi:,,Už mě to fakt nebaví,jak k nám pořád dolézá,proč já abych ji chodil zas vyprovázet?“
Nik na to přísně řekl:,,Dobře,tak ji vyprovodím sám!Od tebe chci slyšet,že vícekrát na tu střechu nepolezeš! Zamkni to okno,vymontuj kliku,aby to už nešlo otevřít,tu kliku s okna mi doneseš ke mně do pracovny a hned!“
Řekla jsem pak všechno,co mi ještě prozradila ta v zrcadle,oba se na mě překvapeně podívali,Nik pak opakoval:,,Je tu zastavěná půda plná vzácných věcí?Zajímavé!“
Rogas řekl:,,Tak ukaž kde?“
Odpověděla jsem:,,na druhým konci podkroví!Ale když nevím,kudy se tam přesně jde,ví to jenom ten ve stínu,co mě tam zavedl,jenže tu teďnení?“
Rogas vykřikl:,,Vidíš Niku,je bláznivá,to ji přeci neuvěříš,určitě se jí něco zdálo!“
Nik na to pokývl:.. Podívám se na plán domu,ty laskavě zajisti to okno!Musím ještě někam zavolat!“
Nik mě vedl pod paži do své pracovny,usadil mě do křesla u velkého akvárka,ve kterém plavalo hodně barevných rybiček a pak šel ke stolu,volal někoho,nevím koho a říkal:,,Ano,je tu zas!Právě tu sedí u mě v pracovně!Nikdo ji k nám do domu nezve,zdá se,že utekla s nějakého ústavu,nebo kdo ví odkud…nosí pořád takové bílé šaty…vlastně ji tu nikdo nezná!Tak jak jsem to minule už říkal,musíte tam mít přeci záznamy,né?“
Zlobil se Nik do telefonu,mezitím mu Rogas donesl tu kliku ze střešního okna,položil mu to na stůl,na mě se moc zamračeně díval,pak odešel a zavřel dveře. Nik dovolal,podíval se na mě,když v tom jsem zmizela a probudila se leknutím doma!
Hlasité předčítání
