,,Nebudu tu s tebou, když se na mě zase zlobíš! Už mě to tu s tebou stačilo,tak půjdu domů a ty se prosím uklidni!Nejsem tu přeci proto,abys mi zase cosi vyčítal!“ Naštvaně jsem se otočila a chtěla odejít,ale nepustil mě! Prožívat tohle s obrem tak stejně od znova byl horor a noční můra ze které mě nešlo se probudit! Obr Ínemak se stal znovu vládcem mých snů a nedovolil mi po hodně dlouhý čas opouštět jeho věž! Nutil mi tak stejně všechno to,co jsem nechtěla nikdy přijmout a byla z něho zase nešťastná! Tvrdil,že si musím zvyknout a podřídit se,jinak už nejsme přáteli! Říkával mi:,,Co je lepší,mít mocného přítele,nebo mocného nepřítele?“ A taky tam byl Ohyn! Stával u dveří a držel takový dlouhý kopí o který se opíral, jeho pohled byl zastřený, smutný a strnulý. Sledoval ode dveří všechno to, co se odehrávalo mezi mnou a obrem!Když obr musel na chvíli odejít k bráně a Ohyn stával pořád tak stejně u dveří, tak jsem k němu promlouvala a prosila ho, aby se mou mluvil, aby aspoň řekl, že mi rozumí, jen si dal prst přes pusu a ukázal, že nesmí nic říct! Když jsem vstala a chtěla k němu jít blíž, namířil na mě to kopí, abych k němu nechodila! Když jsem se zeptala obra,co se stalo s Ohynem, tak mi na to nic neřekl a praštil mě za to,že se na Ohyna ptám! Fakt moc těžký chvíle,který se ale jednou změnily!
Stalo se, že Obr poručil Ohynovi,aby mě hlídal, protože on je zvaný na oslavy, kde smí jen králové!Přijel pro obra průvod,který jsem sledovala s okna jeho komnaty.Tak Obr odešel na oslavu a já se nechtěla vzdát promlouvání k Ohynovi! Prosila jsem ho znovu:,,Ohy,prosím,mluv se mnou!Vysvětli mi,co se s tebou stalo?“ On nakonec přeci jen promluvil!,,Nesmím s tebou mluvit, pán to zakázal, pochop to!Ani nevíš,co strašnýho jsem tu musel prožít,když jsi tu nebyla! Odnesl mě od Silvera a nutil mě prolézat moc zlým pekelným ohněm plným špatné energie,mučil mě,abych zapomněl na tebe i na Silvera!Nutil mě se mu úplně ve všem podřizovat tak stejně,jako tebe a musel jsem pořád dokola slibovat to stejný až mě to úplně zničilo! Nesmím ti nic říct, nesmím se k tobě ani přiblížit, nesmím bez jeho svolení opustit tohle místo u dveří a jestli se o něco pokusíš ty,budu mu to pak všechno muset povědět,tak tě varuju,nech toho všeho vzdorování a přemlouvání mě k něčemu když tu není pán! On se to dozví a bude pak moc zlý,nechci do toho špatnýho ohně,který mi škodí!Prosím,nech mě tu dál bez povšimnutí stát a už na mě nemluv!“ Ale mě to nešlo na Ohyna nemluvit! Šla jsem k němu a on na mě zas namířil to kopí! Tak jsem řekla:,,Ohy prosím, nech mě tě obejmout,aspoň jednou!“ A Ohyn mi varovně odpověděl:
,,Jestli se mě dotkneš,pán to pozná!Nechápeš,že bych za to mohl trpět!Asi bys měla vědět, že tě pán moc miluje!A neměla by ses ke mně vůbec přibližovat!Po celý čas,když jsi tu nebyla myslel jen na tebe!Říkal mi,že až se k němu vrátíš,budu svědkem tvé proměny!“ Na to jsem nevěřícně zakroutila hlavou:,,Co že?Kdo mě miluje?Myslíš obra?Ale ten mě přeci nemiluje,jen mi tu nutí své zvyky a očekává,že se mu podřídím a vůbec, nikdy nebudu taková,jakou mě chce obr mít!“ Ohyn na to kývl,trpce se usmál:,,Ale budeš,dřív,nebo později,tak jako všichni ostatní,který tu obr kdy měl!“To mě udivilo a zeptala jsem se Ohyna, koho tu Obr měl? Ohyn si chytl pusu a poslal mě od něho pryč! Řekl:,,Prosím, netrap mě žádnými otázkami, už jsem ti toho řekl až moc,i to co jsem neměl!!“ Tak jsem si šla lehnout do postele a přemýšlela o všem,co mi Ohyn říkal,když v krbu dohořel oheň a byla tu najednou velká zima,prosila jsem Ohyna o oheň,ale Ohyn se s toho jeho místa vůbec nehnul a mě to jaksi naštvalo, šla jsem zas k němu a řekla:,,Ohy prosím, zatop v krbu a nenech mě tu trpět zimou!“ Ale bylo to tak marný,jako Ohyn sám!Tak jsem po ním házela polštáře s obří postele,když už tam žádný nebyl,šla jsem pro ně a zlobila Ohyna,aby jsme si zahráli polštářovou bitvu!Ohyn pořád dělal sochu a nechal se mlátit polštářem,tak jsem to nevydržela a skočila na něho a povalila ho na zem a řekla, až se obr vrátí, tak mu klidně řekni,jaká jsem tu byla šílená,že jsi mi nezatopil v krbu a nechal mě tu mrznout!“ Ohyn na to:,,Co že? No počkej,ty to schytáš a pak budeš litovat!“ Když to začala být aspoň trochu legrace,objevil se tam najednou Obr a strašlivě na nás zařval,,co to má znamenat?“ Oba jsme s Ohynem vstali ze země,Ohyn se šel obrovi poklonit a žaloval na mě:,,Můj pane prosím,nezlob se na mě,může za to ona,byla moc otravná, přepadla mě u dveří, jen proto,že dohořelo v krbu a nepochopila,když jsem říkal, že pán zakázal, aby jsme se hnuli z místa!“ Já jsem řekla:,,No a co, byla tu zima a Ohyn tam stál jako socha, šla jsem za Ohynem, aby aspoň zatopil,myslela jsem si,že se nemůže pohnout,tak jsem mu chtěla pomoct a tak jsme pak spadli na zem a byla to trochu legrace,ani mě nenapadlo,že se zas tak naštveš!“ Obr na mě zvedl obočí a bylo vidět, že zadržel smích, poslal Ohyna pro pití a aby zatopil v krbu a mě chytl a zblízka se na mě podíval, zeptal se:,,Co zas s tebou?To tě tu nemůžu nechat ani na chvíli beze mě? Sotva se vzdálím, tak toho hledíš hned využít!“ Dívali jsme se na sebe s obrem tak hodně zblízka a obr mě najednou shodil na zem:,,Takhle to dál nepůjde!Omluv se mi a odpros,teď hned!”
Hlasité předčítání
