Krátce o psychologii osobnosti
V psychologii a příbuzných vědách se osobností myslí přítomnost typických dlouhodobých charakteristik člověka – osobnostních vlastností či rysů (například otevřenost – uzavřenost, dominance – podřízenost), které umožňují do jisté míry i předvídat jeho chování a prožívání. Když i v běžné řeči řekneme ,,To je typický Jan, vždy nasupený…” myslíme tím, že Jana známe, víme, že bývá často pesimistický a že je možné očekávat, že když přijde nová situace, Jano se projeví typicky ufrflaně. Trvalé individuální odlišnosti a variace nepozorujeme jen u lidí, ale i u zvířat. Např. u domácích mazlíčků pozorujeme některé systematické povahové odlišnosti, které nesouvisejí (a někdy se vysloveně příčí) s naší snahou je nějak vycvičit či vychovávat.
Ne všichni psychologové souhlasí s předpokladem, že existují trvalé a typické osobnostní vlastnosti. Považuje se proto za užitečné rozdělit osobnostní rysy na temperamentové a charakterové.
Duše je posilována ke všem možným dobrým skutkům plamenem Ducha svatého, oslabuje ji však chlad lhostejnosti a nevšímavosti. Mocný plamen Ducha svatého a pokora duše se v lidských bytostech směšují a přinášejí dobré ovoce. Je-li však člověk obtížen a sužován hříchy, pak tyto hříchy všechno zavalí, tak jako plamen bývá udolán hustým kouřem a nemůže již jasně planout. Je-li však nenasytnost lidské žádostivosti zlomena mocí duše, propukne v nás touha po nebeském příbytku našeho Otce, tak jako včelka staví plástev z vlastního svého medu. A tímto způsobem pak nové se starými skutky lidí jsou tak promíchány, že svázány jsou v pravé pokoře a oheň pýchy je nestráví a nevysuší.
Když jsem mohla někomu pomoci nebo alespoň udělat radost, činilo mi to nezměrné potěšení. Avšak ne kvůli tomu, že jsme dotyčnému v něčem ulehčily, nýbrž pouze z toho důvodu, abychom pohladily všechna naše ega! Honily jsme si tak vlastní sebevědomí a tajně doufaly v to, že nejsme tak strašní, příšerní lidé…
V tento vzácný okamžik, kdy jsem se před tímto světem takto odhalila, mám strach, že kdyby někoho přejelo auto, já bych mu už nepomohla, protože by okolnosti mnohé jiné sváděly k pro ně zcela jasné, zřetelné myšlence – jedná se opět o přetvářku a jistý druh populismu! Styděla bych se tomu dotyčnému pomoci! A až se tak stane, budu si to vyčítat, možná budu v nesnesitelné úzkosti či depresi. I tak nebudu moci nijak zasáhnout, jelikož mi značně klesne sebevědomí, sebeúcta.
Temperament
Temperament může být definován kupříkladu takto – typické nastavení jako emočně reagujeme na různé podněty a situace, jakož i nasměrování takové reakce. Za klasické rysy temperamentu považujeme proto míru lability-stability, tedy nakolik v nás situace vyvolávají silné emoční reakce a introverzi-extroverzi – tj., zda naše reakce a prožívání jsou spíše orientovány k nám samým nebo k okolí. Temperament se na základě výzkumů jeví jako silně dědičná část osobnosti, typicky se projevující během celého našeho života.
Slovo je světlem, které nebylo nikdy zahaleno stínem, které nemuselo nikdy sloužit či vládnout, přibývat či ubývat. Je principem veškerého řádu a světlem všech světel, principem, který sám v sobě obsahuje světlo. Neboť Bůh nikdy nevstal s rozedněním, ani nevystoupil s ranním sluncem. Bůh existoval vždy ve věčnosti.
Vždy jsem se poměřovala oky jiných… Možná právě proto jsem za život vykonala tolik dobrých skutků. Kdykoliv si všechny tyto ošklivé věci / aspekty připustím, chce se mi spáchat sebevraždu. Stydím se za to, jaká jsem. Chci proto alespoň v životě dokázat něco velkolepého, mít jeden jediný důvod, proč žít, když jsem takový sobec a egoista a jiného ráda míti neumím! Na pocitech druhých mi záleží pouze z toho důvodu, aby na mě nebyli zlí, nechali mě na pokoji. Je mi ze sebe špatně, slzy roním.
Hlasité předčítání
