Ten nejtěžší hřích, jakého se člověk může dopustit
Dva dny na to jela Tereza s Karolínou a Ivetou, svou jedinou sestrou do Hostivic. Hned první den se ji udělalo nevolno, měla menstruační bolesti. Byli v restauraci NA BŘVECH, kde sedávali vždy, když Karolína docílila vítězství v tenisovém utkání. Tentokráte jim dělal společnost Jiří, sestřin manžel. Jiří, Karolína a Iveta si objednali Coca Colu a Tereza, jíž nebylo vůbec dobře pouze obyčejnou vodu na zapití prášku. Stalo se však něco nevídaného… Dívce dala číšnice, jenž se s rodinou Kulových dobře znala sestřino pití a Ivče zase to Terezino. Bylo to nejspíš proto, že Ivča pije obvykle pouze obyčejnou vodu.
Pití si tedy prohodili zpět, aby si Aurora mohla alespoň zklidnit žaludek. Avšak ani se ho nedotkla.
Nebe plné hvězd
Začalo se smrákat, nebe bylo modré jako laguna, na něm miliony hvězd. Dívce v tom okamžiku došlo, s čím měla to dopoledne dočinění. S onou neznámou tekutinou, která ji už beztak nadělala veliké trable. Tentokráte ji za ní vypila její sestra. Číšnice byla podplacena. Ale Ivča byla přece v pořádku…, říkala si dívka, ležíc na vypůjčené matraci.
Ten osudný den
Onoho jasného slunečního dne se část historie opakovala. Tereza s rodinou seděli u stolu na Břvech opět ve stejném složení, protože si tam Iveta s Jirkou museli něco zařídit. Tentokráte byli skleničky s nápoji postaveny správně a Komandra v tom svém spatřila opět tu onu neznámou nažloutlou tekutinu. Zanedlouho manželé Kulovi odešli, hříšnou duši najednou začaly svádět dvě naprosto odlišné morální stránky jejího já (dva hlasy). Nakonec se však nechala zlákat tou horší a skleničky svou a sestřinu prohodila. Avšak chtěla vše vrátit do původního stavu, ale nemohla, Ivča se už vracela. A tím byla její duše uvalena do věčného zatracení.
Většina lidí, i těch kteří tvrdí, že Bůh není, žije pod dojmem, že přece jen musí existovat nějaká vyšší bytost. Přitom pak má o této ,, vyšší bytosti´´ každý vlastní představy.
Jedni si rádi představují jakéhosi ,, milého Boha´´. Ten musí souhlasit se vším, co si my lidé myslíme a do určité míry i děláme. Samozřejmě, všichni máme nějaké nedostatky. To však ,,milý Bůh´´ také ví. Nebere je tak vážně a postará se již o to, aby nakonec všechno dobře dopadlo. – Jiní spíše myslí na ,, Boha pomsty´´, kterého si člověk musí udobřit dobrými skutky a cvičením se v pokání.
Opět jiní se domnívají, že Bůh má vinu na všech utrpeních a vší bídě na světě. Proto je buď nespravedlivý nebo není všemohoucí. – Pak jsou ještě také lidé, kteří si Boha představují jako určitý druh ,,požární ochrany´´ kterou mohou volat vždy, když u nich ,,hoří.´´
Nuže, Bůh není nějaká ,,vyšší bytost´´, o níž může mít každý své vlastní představy. Navíc my lidé nemůžeme sami ze sebe získat vůbec žádné jasné poznání o Bohu.
Protože Boha nikdo neviděl, můžeme něco poznat o Bohu jen tehdy, jestli to sám zjeví. Ve Svém Synu Ježíši Kristu se nám Bůh zjevil v celé Své bytosti. Jedině skrze Něho se můžeme dozvědět, kdo a jaký Bůh skutečně je.
Hlasité předčítání
