Denně chodím po světě,
vyptávám se kolemjdoucích –
– KOLIK JE HODIN? Den zavládl
nocí. V časovém intervalu již sedm
let se ztrácím, malý kousek dělí
mě od smrti, pořád zhurta zvracím.
Ztráta identity
Svůj život jsem promarnila,
uvnitř každý den jen hnila,
svou duši Ďáblu zaprodala.
Necítím radost, smutek, nic,
ani pouhou nenávist. Smrtí
jsem se vykoupila!
Dobrodruh
Když po řekách jsem plul,
jež bezcitně valí, za zády
se slunce tetelí a posílá paprsky,
které nehřejí. Den vystřídá noc,
mraky stahují a já chystám ke spaní.
Smrt
Jak naděje třpytí se v temnu stáje,
jak poutníci procházejí četné háje,
jak pomyslná dokonalost vzbouzí
v našich srdcích zlost, stejně tak,
jak když pes hryže kost.
Otrava duše horší je, jak otrava
tělních tekutin, jež vyvolává v nás
bolest, působí smrt!
Týnský klášter
Tam, kde jsem se narodila,
býval kdysi klášter,
vždy tam bylo plno lidí,
co neradi vidí, jak život sype
se jim pod nohami.
Promarněný život
Kolik dnů jsem promarnila
nad falešnou domněnkou,
kolik dnů se natrápila
nad životem svým,
nad touhou být člověkem
předobrým. K ničemu to nebylo,
všichni ze mě chtěli míti zrůdu,
kterou jsem se nakonec ještě
ráda stala, Ďábla ke stolu svému
v pokoře zvala.
Spasení
Rozhlas hlásí směr,
postupuji ke svému osudovému
vlaku, den zúčtování nadešel.
Umrlec drží v ruce noviny
na pohled staré dvacet let,
svírá se mi dech, to jest záznam
hříchů mých, na to vemte jed!
Uchyluji se k modlitbě,
cítím cíl svého poslání,
naplňuje mě radostí pomyšlení
pomoci druhým, jest mé spasení!
Hlasité předčítání
